V posledním jarním domácím utkání jsme navázali na rozpačité jarní výkony. Již ve druhé minutě šel soupeř do vedení a nás to vyburcovalo k větší aktivitě. Získali jsme převahu a snažili se vyrovnat. Hodně našich akcí však končilo na nepřesnosti nebo na individuálních chybách. Naopak hosté čekali na naše okénka v obraně a do 25. minuty přidali další dvě branky. A nemuselo zůstat u toho. Naše bránění bylo hrůzostrašné, nikdo nikoho osobně nehlídal, prohrávali jsme v obraně jeden souboj za druhým a hosté si pelášili několikrát sami na branku. A přestože jsme měli opticky více ze hry, soupeře jsme k šancím svými hrubkami a minelami doslova vybízeli, kromě obdržených branek jich brankář Holátko ještě nejméně pět vychytal. Když na konci půlhodiny pěknou střelou z vápna snížil Žeňa Popovych, vypadalo to jako signál k obratu. Ve druhé půli to však bylo z naší strany ještě horší. Individuální ztráty, průnikové přihrávky na kopačky soupeře a špatný pohyb byly příčinou, že hosté i nadále podnikali smrtící brejky, při kterých jsme stáli jako kuželky a dívali na to, jak dostáváme jednu branku za druhou. Konečný výsledek 2:7 sice neodrážel  v poli vyrovnané utkání, hosté však měli ještě další šance, které neproměnili. Je nuvěřitelné jak mužstvo, které na podzim válcovalo jednoho soupeře za druhým podává na jaře výkony. Se sedmi získanými jarními body jsme nejhorším týmem jara a průměr 3,5 obdržené branky na zápas je strašidelný. Vše můžeme ještě zachránit v posledním kole ve Znojmě, výhra by nás ve vyrovnané tabulce mohla posunout i na třetí místo, prohra naopak až na jedenácté. Pojďme do toho a ukažme, že nejsme tak špatní.