HISTORIE CHRLICKÉHO FOTBALU 

Chrlická fotbalová tradice sahá do 20. let minulého století. Na oblíbenou hru místních kluků vzpomíná Blažej Prokeš z Chrlic: „Takovým nejčastějším a přirozeným shromáždištěm nás kluků se stala kaplička na naší ulici. (…) Velmi často jsme hrávali fotbal -- Horňáci proti Dolňákům, tedy kluci, kteří bydleli od zvonice nahoru, proti nám, Dolňákům, kteří jsme bydleli od zvonice dolů, a mezi něž jsem patřil já, Tonda a Polda Šromovi i další.“
Záhy vzniklo první fotbalové hřiště kousek od Splavisek, na louce jižně od silnice do Modřic. Říkalo se mu Na žabách, neboť bylo často zaplaveno vodou. Nešlo o organizovaný klub, ale o partu kluků, kterým fotbal učaroval a příležitostně ho tam hráli.Jisté zázemí hráči měli v hostinci U Benešů, kde se převlékali.Občas se fotbal hrál i na sokolském hřišti, kde se o prázdninách pořádaly turnaje v malé kopané. Organizovaný fotbal v Chrlicích je spjat se jménem Leopolda Grolicha z Tuřan, který měl v Roznberku menší holírnu a stal se spoluzakladatelem a prvním sponzorem klubu. Dnem založení klubu je 11. srpen 1931, kdy přípravný výbor zaslal Zemskému úřadu v Brně oznámení o ustanovení klubu. Kvůli nesrovnalostem ve stanovách však nemohl být zemskými orgány akceptován, i když se jeho jméno ve spolkovém rejstříku pro rok 1931 objevilo. Definitivní uznání klubu nese datum 12. ledna 1932, kdy byly splněny veškeré nutné formality pro registraci spolku, mimo jiné i poté, co se roznberský Krejcarový spolek zavázal spravovat po dobu tří let od případného zániku klubu jeho jmění.

Název čtvrté nejstarší sportovní organizace na území dnešní městské části Brno-Chrlice byl Sportovní klub Roznberk -- Chrlice (zkratka SK Roznberk -- Chrlice) se sídlem v Roznberku. Klub byl ustanoven jako sportovní, protože náplní činnosti měl být nejen fotbal, ale i házená a atletika. Ve stanovách byla rovněž uvedena „činnost na poli vzdělávacím a zábavním“. Klub měl zpočátku 21 zakládajících členů, záhy přibyli další. Děti se mohly do klubu přihlásit po dovršení čtrnácti let.

obrázek
První valná hromada klubu se konala v neděli 31. ledna 1932 a zúčastnilo se jí 72 osob. Byl zvolen osmičlenný výbor: předsedou se stal Leopold Grolich, místopředsedou Alois Peprla, jednatelem Josef Rolenc, pokladníky Karel Preussentanz a Ondřej Richter, zapisovatelem Jan Fila, sekretářem Svatopluk Velecký a hospodářem Jan Oprchal.
V pořadí druhým předsedou klubu se stal na valné hromadě 25. prosince 1932 Jan Doležal, funkci vykonával do 1. dubna 1935, kdy se funkce vzdal a jeho pravomoci převzal místopředseda Josef Vozdecký. Na mimořádné valné hromadě 12. května 1935 byl zvolen předsedou klubu Julius Komárek. Od 1. prosince 1935 post předsedy zastával opět Leopold Grolich, který však 14. května téhož roku na tuto funkci rezignoval a do další valné hromady (27. prosince 1936) ho zastupoval místopředseda Alois Mendrala, poté byl zvolen předsedou Josef Buchta. V letech 1938 až 1940 je uváděn jako předseda klubu Konrád Šnyrch, v roce 1941 Josef Pokorný. Fotbalovým stánkem bylo hřiště nad nádražím na pozemcích Jana Doležala, který měl pochopení pro nově založený klub a potřebnou plochu mu na vybudování fotbalového hřiště pronajal. Na podzim 1931 a jaře 1932 se zde hrály pouze přátelské zápasy a mužstvo se zúčastnilo několika pohárových turnajů. Kopaná se i v Chrlicích a Roznberku stala zábavou pro aktivní hráče a fotbalové fanoušky. Kromě prvního mužstva („áčka“) bylo sestavené mužstvo dorostenců a v roce 1936 i mužstvo rezervní („béčko“). V roce 1932 byl klub přijat do Západomoravské fotbalové župy5 (ZMFŢ) a zařazen jako nováček do IV. třídy.

Muţstvo si vedlo velmi dobře a tehdy tuto jednokolovou soutěž vyhrálo a postoupilo do III. třídy. V roce 1933 došlo k reorganizaci ZMFŽ a chrlický fotbalový tým byl zařazen do II. třídy VI. okrsku, kde hrál se střídavými úspěchy. Celková roční návštěvnost byla 4 320 osob. V létě, když se mistrovské zápasy nehrály, pořádal klub sportovní den. Dopoledne to byly cyklistické a běžecké závody a odpoledne pohárový turnaj.
V roce 1934 vyhráli chrličtí dorostenci turnaj ve Slatině. Po ukončení sezony v roce 1934 byl v Chrlicích uspořádán turnaj, který se zapsal do dějin klubu zlatým písmem: Chrličtí poprvé porazili velkého místního soupeře SK Viktorii Tuřany 3:0. I když tento výsledek byl vzpruhou pro domácí „áčko“, po ukončení soutěţe na jaře 1935 se ocitlo na předposledním místě tabulky a klubu hrozil sestup do nižší třídy. Naštěstí tehdy ZMFŽ rozšířila počet klubů v jednotlivých okrscích II. třídy na devět, a nikdo tedy nesestoupil.

Ve středu 1. května 1935 se uskutečnil v Chrlicích pohárový turnaj za účasti klubů: SK Roznberk -- Chrlice, FK Brněnské Ivanovice, SK Viktoria Tuřany, SK Brno-Slatina. Hned v úvodním zápase proti Slatině se zrodilo největší překvapení, když domácí porazili favorita turnaje hladce 3:0. Za Chrlice poprvé nastoupil Adolf Sedláček (Šolda), odchovanec tuřanského klubu, který ve velmi tvrdě hraném utkání podal mimořádný výkon. Druhý zápas skončil v nastaveném čase 1:1, i když Nenovičtí zápas nedohráli z důvodu napadení svého hráče. Postoupit měly Tuřany, ale komise rozhodla, aby finále hrály Nenovice, které pak zvítězily nad domácím týmem 3:1 (poločas 1:1). Dodatečně na schůzi župy nebylo však finále schváleno a mělo se opakovat proti SK Viktoria Tuřany. Na protest FK Brněnské Ivanovice však župa zápas zcela zrušila a pohár byl odevzdán SK Roznberk -- Chrlice.

V srpnu 1935 se rozeběhla nová část mistrovských zápasů a chrlickému A týmu se dařilo. Po ukončení podzimní části soutěže bylo na šestém místě v tabulce. Těšilo se rovněž přízni domácích diváků, kterých v tomto roce přišlo 3 950. Fotbalisty rovněž podporovali místní sponzoři, ke kterým patřil také Florian Andresík. V Chrlicích měl živnost s cukrovinkami, pro rozvoz svého zboží do vzdálenějších míst si koupil automobil značky Ford, kterým pak zpravidla v neděli vozil fotbalisty k jejich zápasům hraným venku. V roce 1936, u příležitosti výročí založení klubu, vyslovil kronikář přání: „Ať rok přinese dobré ovoce klubu po stránce sportovní, morální i finanční. Heslo jest: Vše k oslavě pětiletého jubilea Sportovního klubu Roznberk -- Chrlice.“ Kromě mistrovských zápasů sehrálo chrlické „áčko“ i řadu přátelských a turnajových zápasů. Na velikonočním turnaji v Nenovicích 12. a 13. dubna 1936 v boji o třetí místo zdolalo obávanou Viktorii Tuřany a jako cenu získalo dvanáct párů štulpen.

Na jaře 1936 čekalo hráče klubu osm náročných utkání. O jednom z nich, odehraném v neděli 17. května v Nenovicích proti tamní Fortuně, kterou porazili 5:2, svědčí i tento nevšední zápis v klubové kronice:
„Až po letech bude pročítati tuto knihu někdo, ať pozastaví se u tohoto mistrovského zápasu. Pět branek dát soupeři, aspirantu I. B třídy ZMFŽ na jeho vlastním hřišti, jest boj celého mužstva, nevyjímaje žádného z hráčů, od prvního až do posledního písknutí soudcovy píšťalky. Malá únava, která se dostavila v prvních minutách II. poločasu, byla překonána brankou Úlehly (3). Po tomto třetím úspěchu jakoby celé muţstvo znovu nabralo nových sil a bojovalo v rychlém tempu až do konce zápasu a korunovalo vítězství dalšími dvěma brankami. S bolestmi tento zápas dohrávalo šest zraněných hráčů -- Úlehla Alois, Vágner František, Erbes Antonín, Sedláček Adolf, Šrom Leopold, Köller Bruno. Po zápase odnesli chrličtí fanoušci hráče svoje na ramenou až do kabin.“

Dařilo se i družstvu dorostu a o dvou utkáních s Židenicemi (14. června 1936 v Chrlicích 3:2, 21. června v Brně na hřišti Horymíru 1:1) bylo zaznamenáno: „Zápas se hrál jako předzápas Středoevropského poháru Židenice -- Ambrosiana Milano. S malými nadějemi šli dorosti našeho klubu do odvety. Neobávali se soupeře zvučného jména, ale obávali se hřiště, které bylo naplněno dvaceti tisíci diváky, které by snad svým pokřikem je znervózňovalo. Nestalo se tak, jak se předpokládalo. Hoši nehledíce na diváky, hráli svoji typickou hru a vydali ze sebe, co dovedli. Diváky přivedli na svoji stranu a zajistili si nerozhodným výsledkem postup do dalšího kola soutěže, score ze dvou zápasů 4:3. Mužstvo dorostu postupuje do semifinále proti Slovanu Rosice.“

obrázek
První zápas 6. července 1936 vyhráli Chrličtí 4:2, v odvetě vyhrály Rosice 4:1. K tomu kronikář poznamenal: „Součtem obou zápasů byl dorost vyřazen rozdílem branky (5:6). Dorost po nerozhodném poločase musil prohrát, neboť rozhodování soudce bylo aţ příliš stranické. Obecenstvo přímo kamenovalo našeho brankáře. Vhozeným deštníkem do hřiště byl zraněn náš hráč Klimeš. Rozblácené hřiště a stálý déšť způsobil hřiště úplně neregulérním.“
Podzim 1936 znamenal pro „áčko“ SK Roznberk -- Chrlice doslova raketový start, neboť v prvních čtyřech zápasech své soupeře porazil a dosáhl skóre 23:10. Vítěznou šňůru přerušil Chrlickým FK Brněnské Ivanovice. Chrličtí nebodovali ani v následujících dvou zápasech, přesto si udrželi třetí příčku v tabulce. Dokázali své soupeře deklasovat i dvouciferným vítězstvím. Například v úvodním mistrovském zápasu v neděli 22. srpna 1937 porazili SK Měnín 14:0 a po čtvrtém kole byli na prvním místě v tabulce.

Klub sehrál také zápas na mezinárodní úrovni, jak je uvedeno v knize Bradova západomoravská župa footballová v odboji a historii: „V roce 1937 odvážil se SK Roznberk -- Chrlice společně s Fortunou Brněnské Ivanovice uskutečnit mezinárodní podnik. Kombinovaná mužstva obou klubů sehrála utkání s FC Wien a prohrála 1:4. Čestný gól domácích vstřelil Šolda.“
V roce 1938 bylo mužstvo posíleno o některé hráče, načež ve svém okrsku zvítězilo a postoupilo do I. B třídy.
V následujícím roce zaznamenal SK Roznberk -- Chrlice historicky nejvyšší vítězství proti SK Koryčany se skóre 28:0. O branky se podělilo sedm hráčů -- Oldřich Fila 7, Adolf Sedláček 6, Stanislav Hochman14 4, Antonín Erbes, Alois Úlehla a Miroslav Starý po 3, Florián Klimeš 2.
V neděli 29. října 1939 se v Tuřanech uskutečnil župní zápas Tuřansko -- Rajhradsko 3:0. Domácí tým byl složen z chrlických, nenovických a tuřanských hráčů. Branky dali: Adolf Sedláček, Stanislav Hochman, Leopold Grolich. Oběma jedenáctkám byl nepříjemný zcela rozmoklý terén, přesto byl zápas hrán slušně a před početnými diváky.
Na následující období vzpomíná Blažej Prokeš: „To byla slavná éra chrlického fotbalu -- hráli jsme I. B třídu a na špici, proti takovým mužstvům jakými byly Velen Boskovice, AFK Tišnov, ČAFC Židenice, SK Viktoria Tuřany, AC Fortuna Brno a další. Samozřejmě, porazit Fortunu a hlavně Viktorii, naše konkurenty ze sousedství, patřilo k největším triumfům. Po něm bylo uspokojení nás hráčů, činovníků a fanoušků nesmírné. V roce 1940 naše první mužstvo mělo šanci postoupit do I. A třídy, v rozhodujícím zápase s AFK Tišnov jsme však prohráli, z toho jsme byli moc smutní, někteří to i oplakali.“
SK Roznberk -- Chrlice, patrně díky převaţujícímu sportovnímu zaměření, nebyl protektorátními úřady15 zrušen a jeho existence nebyla bezprostředně ohrožena. V roce 1941 mohli členové klubu -- po úředním schválení -- nosit jubilejní odznaky u příležitosti desátého výročí vzniku klubu.

K jeho další činnosti poválečná publikace Bradova západomoravská župa footballová v odboji a historii uvádí: „Po stránce sportovní si klub úspěšně vedl až do roku 1943, kdy mužstvo pokleslo ve své výkonnosti a sestoupilo do II. třídy. Ale kromě footballu věnovali se členové klubu i divadelnictví, dále pořádali koncertní představení, večírky s hudbou, recitací a zpěvem, přednášky pro dorostence i společenské večírky. Mládež se tehdy mohla všestranně vyžívat v rámci klubu, kde byla vždy vedena duchem národním, kde se vždy zdůrazňovala nutnost pospolitosti. (…) Frontové boje silně poškodily celý klubový majetek. Bylo zničeno oplocení, z velké části kabiny, zmizely sítě, většina kopaček, a hrací plocha byla rozježděna od tanků. Ale členové klubu v krátké době opravili veškeré poškození, a tak nebýt všeobecných poválečných nesnází, mohl by se klub opět dále vyvíjeti. Věří však v lepší zítřek, až vše přejde do skutečných mírových kolejí.“

Na podzim 1944 byly z důvodu omezení vlakové dopravy a všeobecného nedostatku dopravních prostředků utvořeny nové fotbalové okrsky. S blížícím se koncem války se fotbal patrně již nehrál, v roce 1945 nejsou v kronice evidovány žádné zápasy. První přátelský zápas byl uskutečněn na jaře 1946 v Tuřanech a 11. srpna téhož roku byl v Chrlicích uspořádán pohárový turnaj za účasti domácího týmu a dalších tří -- z Tuřan, Brněnských Ivanovic a Modřic. O jeho průběhu kronikář zaznamenal: „Byli jsme vylosováni proti Viktorii Tuřany. Po prvním poločase jsme prohrávali 2:1, a i když byla na nás nařízena penalta, hoši se vzchopili a vyrovnali brankou Oprchala. Zápas skončil nerozhodně a v nastaveném čase vstřelil Krejčiřík branku a postupovali jsme do finále. Ve finále jsme hráli proti Fortuně s nerozhodným výsledkem 2:2. Fortuna vyhrála losem pohár a my jsme byli odměněni soškou fotbalisty.“
Po pětiletém působení v II. třídě, kdy došlo k důslednému omlazení mužstva, se chrličtí fotbalisté v roce 1948 opět probojovali do I. B třídy. Kádr tohoto muţstva tehdy tvořili: František Přichystal, Bohumil Bindr, Alois Bindr, Blažej Prokeš, Radomír Milotínský, Bedřich Máša, Antonín Krejčiřík, Jan Hudeček, Josef Káňa, Oldřich Veselý, Miloš Komárek, Miroslav Kachlíř, Josef Hromek, Stanislav Hochman a František Landsman.
Koncem března 1948 došlo k manifestačnímu sjednocení všech sportovních svazů, spolků, klubů a tělovýchovných organizací pod jednotnou tělovýchovnou organizaci Sokol. V lednu téhož roku došlo ke změně názvu obce Roznberk na Růžový, která byla v roce 1949 připojena k Chrlicím. V roce 1950, po reorganizaci mistrovských soutěţí, bylo chrlické fotbalové mužstvo TJ Sokol Chrlice zařazeno do I. A třídy Brněnského kraje. V této době se hrála v Chrlicích velmi dobrá kopaná, jak zásluhou hráčů, tak i vedení, v jehož čele stál obětavý a organizačně velmi schopný Ondřej Richter. Na podzim 1951 bylo rozhodnuto o vybudování nového hřiště pod zámečkem. Plány na nový sportovní areál byly velkorysé. Spolu s fotbalovým hřištěm měla být vybudována také běžecká dráha, tribuna a kabiny. Škoda, že z původního plánu došlo jen na fotbalové hřiště a kabiny. Činnost na nově zbudovaném hřišti byla zahájena v neděli 17. srpna 1952. Místo očekávaného vzestupu výkonnosti oddílu se začala projevovat hluboká krize hráčů A muţstva i některých funkcionářů, kteří se nedokázali vyrovnat s různými organizačními změnami hracího systému či s generačním problémem. V roce 1955 se propadlo chrlické první mužstvo do základní třídy, kde před 24 lety začínalo. Nezbylo, než začít znovu a postavit nové muţstvo. Společná práce brzy přinesla první ovoce: návrat do III. třídy v roce 1956. Začala se také projevovat cílevědomá práce s mládeží, takţe do prvního muţstva mohli být zařazováni postupně další hráči s dobrou výkonností, kteří se stali brzy oporami mužstva. To se v roce 1959 probojovalo znovu do II. třídy s impozantním skóre 118:26, když remizovalo v jediném zápase a ve svém okrsku zvítězilo s náskokem patnácti bodů. V této úspěšné době chrlického fotbalu tvořili kádr muţstva: Josef Šustal, Stanislav Bělehrádek, Antonín Přichystal, Josef Přichystal, Miroslav Přichystal, Karel Studený, František Sedláček, Dalibor Letzinger, František Šrom, Jiří Jelínek, Jan Máša, Stanislav Hochman, Alois Kalina, Dušan Podborský, Jaroslav Nimrichtr, Radomír Milotínský, Josef Svoboda, František Konečný, Josef Urban, František Landsman, Ladislav Prokeš, Josef Bajer a další. O dobré výkonnosti tohoto mužstva svědčí skutečnost, že v 35 mistrovských zápasech neprohrálo a pouze čtyřikrát remizovalo. Předsedou byl Konrád Šnyrch.
V neděli 1. listopadu 1959 sehrál Stanislav Hochman svůj osmistý zápas a obdržel plaketu, diplom a kytici.
Na jaře 1960 přistoupil klub k dostavbě sportovního areálu do podoby, v jaké jsme ho znali ještě nedávno. Na této akci se podílelo mnoho hráčů, funkcionářů a příznivců kopané. Pod vedením předsedy Miloslava Harašty vznikl silný a akceschopný výbor, který svým příkladem strhl i ostatní členy oddílu k mimořádnému úsilí. Bylo odpracováno mnoho brigádnických hodin. Na včasném dokončení stavby sportovního areálu se nejvíce podíleli Ladislav Šrom, Ladislav Doležal, František Volařík, František Vydra, Ladislav Prokeš, Karel Preussentanz, Vítězslav Harašta a další.

Opět se ukázala pravdivost starého přísloví, že „nelze dělat pořádně dvě věci naráz“. Veškeré úsilí bylo zaměřeno na stavební práce a hráčům již nezbyl čas na pravidelný trénink. Mužstvo se ve II. třídě ještě udrželo, ale v sezoně 1960/1961 sestoupilo zpět do III. třídy. Kvůli slabým výsledkům mužstva odešli někteří funkcionáři. Mužstvo navíc stárlo a nakonec skončilo v základní třídě. Nadějí klubu se tak stali dorostenci pod vedením Stanislava Hanzlíčka, kteří postoupili do krajské soutěţe a později vytvořili základ mužstva dospělých.
V roce 1964 byl zvolen nový výbor oddílu kopané, který řešil finanční zajištění sportovní činnosti mužstva a jeho konsolidaci. Tým hrál se střídavými úspěchy ve III. nebo IV. třídě okresu Brno-venkov až do roku 1971.
V roce 1966 se v Chrlicích konala slavnostní schůze u příleţitosti 35 let trvání organizované kopané. Sál v restauraci U Filů byl slavnostně vyzdoben poháry, vlajkami a dobovými fotografiemi. Pozvaní hosté přijeli z celé republiky.
V sobotu 15. července 1967 hostovala v Chrlicích tovární jedenáctka SC Autowerke III Nordstern z Rakouska, jejíž výkonnost byla na úrovni chrlického týmu. Rakušané si prohlédli Brno a na hřišti pod zámečkem sehráli dva zápasy, v nichž nejdříve domácí „béčko“ zvítězilo 4:0 a poté „áčko“ 4:1. Příjemné setkání bylo zakončeno společnou večeří s programem. Za necelý týden přišlo Chrlickým pozvání na sehrání dvou zápasů v roce 1968 u našich sousedů, které se však neuskutečnily.
V listopadu 1971 byly Chrlice připojeny k Brnu, a tak Chrličtí sezonu 1972/1973 zahajovali v základní soutěţi města Brna. Výbor fotbalového oddílu tehdy pracoval ve složení Karel Komínek, Jiří Veselý starší, Josef Bajer, Břetislav Hruška, Jiří Gargula, Rudolf Bednář, František Sedláček, František Cetl, Konrád Šnyrch, Zdeněk Hluštík, Stanislav Čandrla mladší, Ladislav Kachlíř a Miloš Aibl. V tomto roce převzal trénink muţstva Josef Válka, později i aktivní hráč. Muţstvo bylo doplněno o nové tváře -- Jana Hunkese, Jiřího Hunkese, Bohuslava Štěpánka, Josefa Němce, Antonína Přichystala, Zdeňka Vydru, Františka Landsmana a Ladislava Volaříka. Díky poctivému přístupu k tréninku a zodpovědnosti zvítězilo v sezoně 1972/1973 v základní třídě. O rok později chrlický tým s velkým bodovým náskokem vyhrál městskou soutěž a od podzimu 1974 hrál v městském přeboru.
Finanční situace klubu v této době však nebyla příznivá, nepomohlo ani pořádání různých akcí, které měly zajistit provozní prostředky. Od podzimu 1974 hostoval na chrlickém hřišti oddíl kopané Kovopodniku města Brna. V létě následujícího roku se představitelé výborů obou jednot dohodli na sloučení TJ Sokol Chrlice a TJ Kovopodnik Brno. Od 1. července 1975 působila jednota pod názvem TJ Kovopodnik Brno-Chrlice a měla sídlo v Chrlicích. V rámci této změny došlo také ke sloučení obou fotbalových oddílů. Pod vedením trenéra Rudolfa Říhy bylo sestaveno mužstvo, které již v následující sezoně hrálo o postup do I. B třídy. Vrcholu výkonnosti dosáhlo v letech 1977/1978, kdy zvítězilo v soutěži Českého poháru v rámci města Brna. Zároveň se stalo vítězem městského přeboru a postoupilo do I. B třídy. V té době byli členy mužstva tito hráči: Jiří Hunkes, Jaroslav Hunkes, Bohuslav Hofman, Jaroslav Hofman, Jan Hofman, Josef Válka, Josef Němec, Ladislav Němec, Pavel Šťastný, Jaromír Harant, Karel Bříza, Dušan Podborský, Pavel Podborský, Zdenek Zezula, Antonín Přichystal, Luboš Hanzlíček a Přemysl Polák. Předsedou fotbalového oddílu byl Jiří Veselý, trenérem Rudolf Říha.
Mužstvo pokračovalo v dobrých výsledcích a mnoho nechybělo, aby jako nováček soutěže postoupilo do I. A třídy. V podzimní části soutěžní sezony 1979/1980 však nastalo snížení výkonnosti způsobené nedostatkem mladých hráčů i ne zcela odpovědným přístupem k tréninkům a zápasům. Po dvou letech tak mužstvo opustilo I. B třídu a znovu sestoupilo do městského přeboru.
U příleţitosti oslav 50. výročí fotbalu vyšla v roce 1981 publikace, věnovaná činnosti oddílu kopané. Tehdy měl oddíl 164 členů, z toho 41 aktivních sportovců dospělých, 18 dorostenců a 26 žáků.
Sezona 1981/1982 byla znovu ve znamení postupu prvního mužstva. To pod vedením Rudolfa Říhy bylo od prvého kola v čele městského přeboru a zaslouženě postoupilo do I. B třídy. V letech 1982 aţ 1984 hrálo tuto soutěž se střídavými úspěchy, a přestože bylo postupně doplněno mladými hráči, sestoupilo v roce 1985 zpět do městského přeboru. Až do konce desetiletí v něm setrvalo, v roce 1986 skončilo dokonce na předposledním místě tabulky. V roce 1987 ukončil úspěšný trenér Rudolf Říha své jedenáctileté působení. V této době se jednota věnovala dostavbě sportovního areálu, zejména vybudování sportovní hospody Na Hřišti s letní zahrádkou. Tahounem stavby byl předseda Ladislav Němec za podpory výboru a hráčů.
V roce 1991 se k muţstvu vrátil trenér Rudolf Říha. Stávající kádr posílil o nové hráče a začal budovat tým bojující o postup do vyšší soutěţe. Zanedlouho se mužstvo pohybovalo v první polovině tabulky. Na začátku devadesátých let došlo k přebudování škvárového hřiště na travnaté. Hráči při této modernizaci hrací plochy vydatně pomáhali. Vedle travnaté plochy (dokončena v roce 1993) bylo vybudováno také hřiště škvárové s minimálními rozměry, na kterém se přechodně hrály všechny mistrovské zápasy.
V dubnu 1992 byl klub přejmenován na SK Chrlice, měl formu občanského sdružení a jeho sídlo bylo na adrese Blümlova 41.
Novým předsedou klubu se stal v roce 1995 dlouholetý hráč Jaroslav Hunkes. V témţe roce nastoupil k mužstvu trenér Přemysl Divácký a výkonnost začala stoupat. Jím nastartované mužstvo dovedl další trenér Miroslav Essender v roce 1997 opět do I. B třídy. Muţstvo se umístilo na druhém místě v tabulce, přesto dostalo od Jihomoravského fotbalového svazu nabídku na postup, kterou přijalo.
Účast ve vyšší soutěži však byla na hranici možností mužstva. Vzhledem k tomu, že práce s mládeţí nebyla na odpovídající úrovni, muselo být muţstvo průběžně doplňováno hráči z ostatních brněnských klubů, kteří přišli na omezenou dobu, čímž trpěla soudržnost týmu. Výkonnost mužstva nebyla dobrá, a přestože se ji snažilo zlepšit několik trenérů, výsledkem byl pouze každoroční zoufalý boj o záchranu ukončený v roce 2001 sestupem do městského přeboru. Mužstvo v tomto období tvořili tito hráči: Pavel Podborský, Dušan Podborský, Libor Zounek, František Harašta, Martin Jelínek, Radek Bělehrádek, Václav Koláček, Stanislav Smutný, Libor Komárek, Zdeněk Telička, Petr Šrom, Svatopluk Sosnar, Martin Krejčí, David Smílek, Jan Říha, Jiří Vladík, Jiří Černohorský, Jiří Veselý, Milan Soška, Jiří Šenkyřík, Jan Doležal, Albert Březina, Martin Navrátil a Dušan Pelikán.
Na začátku nového tisíciletí byla v rámci klubu uspořádána anketa o nejlepšího fotbalistu, trenéra a jedenáctku století. Nejlepším fotbalistou století byl zvolen dlouholetý hráč klubu Stanislav Hochman, nejlepším trenérem století Rudolf Říha. Jedenáctka století byla zvolena ve sloţení: brankář Jaroslav Hunkes, obránci Josef Válka, Bohumil Hunkes, Jan Hunkes a Jaromír Harant, záložníci Zdeněk Zezula, Karel Bříza a Pavel Podborský, útočníci Dušan Podborský mladší, Stanislav Hochman a Josef Němec.
Po „protrápených“ čtyřech letech ve vyšší soutěži bylo zapotřebí tým stabilizovat a soustředit se více na práci s vlastními odchovanci. Zároveň se hledal trenér, který by tým opět motivoval k lepším výsledkům. V tomto období vedli „áčko“ postupně trenéři Ivan Staněk, Přemysl Divácký, Vilém Nejezchleb, Ivo Růžička, Stanislav Smutný a Marcel Musil. Nikomu z nich se však nepodařilo postup realizovat. V letech 2003 a 2005 skončilo mužstvo druhé, v ostatních letech se pohybovalo mezi čtvrtým a dvanáctým místem. Na konci desetiletí tvořili mužstvo tito hráči: Marcel Musil, Tomáš Měnitel, Roman Fila, Jiří Štěpánek, Martin Klíma, Jan Klíma, Dušan Harašta, Tomáš Letovanec, Ondřej Brabec, Jaroslav Sommernitz, Tomáš Němec, Michal Soukop, Martin Hanuš.
V roce 2005 zástupci městské části Brno-Chrlice v rámci přeshraniční spolupráce podepsali deklaraci o spolupráci s dolnorakouským městem Laa an der Thaya a se slovenskou obcí Krajné. V rámci otevření nového sportovního areálu v Laa se Chrličtí zúčastnili turnaje v kopané. Ten byl uspořádán v červnu 2006 a spolu s místní jedenáctkou se ho zúčastnili také Poláci ze Świętochłowic, rovněţ partnerského města Laa an der Thaya. Chrličtí porazili domácí tým 5:2 a s muţstvem polské čtvrté ligy prohráli 0:3.
V rámci kontaktů městské části Brno-Chrlice s obcí Krajné jsou každoročně hrána letní utkání mezi jedenáctkami mužů a starých pánů.
V roce 2006 se stal novým předsedou klubu Martin Jelínek. Po jeho nástupu došlo k dalšímu zkvalitnění sportovního areálu, byly přistavěny dvě nové moderní kabiny, instalováno automatické zavlažování hlavního hřiště a z náhradního škvárového hřiště vzniklo také travnaté s automatickou závlahou.
V roce 2007 byl v souladu s novou legislativou, kdy forma sdružení má být uvedena v názvu organizace, upraven název klubu na SK Chrlice, občanské sdružení.
V roce 2009 přijal klub pod svá křídla volejbalové družstvo žen hrající městskou soutěž. V červenci téhož roku se na hřišti v Chrlicích konalo přátelské fotbalové utkání prvoligového 1. FC Brno proti druholigovému SFK Opava (1:2). Utkání navštívilo přes pět set diváků a v mužstvu Brna se představily všechny posily před ligovou sezónou, včetně tří Brazilců.
Velkého sportovního úspěchu dosáhlo mužstvo dorostu v roce 2010, kdy pod vedením trenérů Tomáše Hlívy a Jiřího Bukvalda postoupilo z městského přeboru do krajské soutěže. V přípravném období na vyšší soutěž využilo nabídky a sehrálo v Blučině velmi zajímavé mezinárodní utkání s reprezentačním mužstvem Kataru (výběr do 19 let), které vyhrálo 5:3.
Pamětníků, kteří byli u zrodu organizovaného fotbalu v Chrlicích, žije dnes jen pár. Jedním z nich je Stanislav Hochman, který v únoru 2011 poskytl rozhovor Vladimíru Kučerovi:
„S fotbalem jsem začal v žákovských letech bez trenérského vedení. Od 15 let jsem hrál za dorost a moje fotbalová kariéra trvala 35 let. Postupně jsem hrál za Chrlice, Spartu Brno (dva měsíce) a Slavii Tuřany (pět let), kde jsem sehrál poslední mistrovský zápas za muže ve svých 43 letech, za staré pány Tuřan pak v 55 letech.
Sehrál jsem přes osm set utkání a vstřelil asi pět set gólů, jednou jsem byl vyloučen. Vzhledem k tomu, že jsem byl dobrý střelec, tak jsem samozřejmě kopal i penalty. Za svou kariéru jsem jich proměnil čtyřicet, neuspěl jsem pouze dvakrát. Obě si dodnes pamatuji, jednou to bylo proti Tuřanům, podruhé proti Nenovicím.
V době, kdy jsem hrával, byly dresy bez čísel, později jsem oblékal dres s oblíbenou desítkou. Zraněn jsem byl také jen jednou, a to při derby s Tuřany, kdy jsem se střetl nešťastně s protihráčem Vrbou a vymkl jsem si koleno.
Vzpomínám na řadu utkání, zažil jsem velká vítězství i nešťastné poráţky. Z těch vítězných bych jmenoval přátelský zápas s SK Koryčany, kdy jsme vyhráli vysoko 28:0. Tento výsledek se bude těžko překonávat. Jinak asi jako každý fotbalista vzpomínám i na výhry třeba těsné, ale důležité a vybojované celým kolektivem.“
Další pamětník -- František Přichystal ve své vzpomínce uvedl: „V roce 1939, když mně bylo čtrnáct let, začal jsem chytat za fotbalové dorostence v Chrlicích. Tehdy jsem byl vybrán do dorosteneckého výběru Brna, který sehrál pět přátelských utkání v Čechách. V letech 1943 až 1945 jsem hrál za A tým SK Staré Brno, poté opět za SK Roznberk -- Chrlice až do roku 1951, kdy jsem byl z politických důvodů odsouzen a vězněn v Jáchymově, Minkovicích a Brně. Po mé rehabilitaci a návratu v květnu 1960 jsem sehrál ještě několik zápasů za staré pány Chrlic. Tehdy se hrávalo stále na škváře, náloketníky nebyly kvalitní, a tak se často stávalo, že jsem měl jako brankář naražené oba lokty. Nikdy jsem nebyl vyloučen.“
Patrně nejslavnějším hráčem, který žil v Brně-Chrlicích a začínal zde s fotbalem, byl Michal Kolomazník (*1976), původním povoláním mechanik a opravář strojů a zařízení. Během své fotbalové kariéry nastoupil ve 203 prvoligových zápasech, v nichž vstřelil 44 branek.V jedenácti zápasech reprezentoval Českou republiku (v týmu hráčů do 18 let, 21 let a „áčka“), ve kterých se prosadil čtyřmi góly. Se žákovským fotbalem začínal v roce 1982 v TJ Chrlice, odkud přešel po dvou letech do Zbrojovky (Boby) Brno, kde se mimo jiné stal v sezoně 1992/1993 s týmem starších dorostenců mistrem republiky. Od sezony 1995/1996 působil v FC Slovácká Slavia Uherské Hradiště, poté opět v Brně a do FK Teplice přešel v roce 1999, kde si zahrál i v Poháru UEFA. Patřil k ofenzivním záložníkům s vynikajícím pohybem; jeho výkon rostl s kvalitou soupeře. Koncem roku 2003 odešel do Německa do druholigového Regensburgu, v létě 2004 si ho vybral slavný a populární Mnichov 1860, který však sestoupil do druhé ligy. Z Mnichova zamířil Michal Kolomazník do dalšího německého klubu Unterhaching. Během zahraničního angažmá nastoupil celkem k 114 zápasům a připsal si 34 branek. V létě 2008 přestoupil do druholigové Dukly Praha, kde sehrál 30 zápasů a vstřelil 11 branek. Po poranění menisku a následné operaci musel ve svých třiceti letech profesionální kariéru ukončit.
V červnu 2011 pracoval desetičlenný výbor SK Chrlice ve složení: Martin Jelínek (předseda), Jaroslav Hunkes (místopředseda), Rudolf Říha (tajemník), Hana Hanzlíčková (ekonomka), Jiří Bednář (správce areálu), Miroslav Hájek, Lubomír Hanzlíček, Radek Wagner, Milan Soška a Stanislav Smutný. Oba oddíly, fotbalový a volejbalový, měly celkem 220 členů, z toho 80 aktivních sportovců dospělých, 25 dorostenek a dorostenců a 60 žáků. Výborná prác s mládeží se začínala projevovat i v kategorii mužů, do které mladí a talentovaní fotbalisté postupně přecházeli. Výsledkem bylo, že mužstvo hrálo rychlý a ofenzivní fotbal, který také přinášel velmi dobré výsledky. V sezóně 2011/12 vyhráli naši muži s velkým náskokem městský přebor a po více jak deseti letech postoupili do krajské I.B třídy. V sezóně 2012/13 tak měl náš klub v krajských kategoriích všechna mužstva - muže, dorostence i žáky. Sezóna mužů však byla velmi těžká, hráči si pomalu zvykali na vyšší soutěž, jiný styl a tempo hry. Přestože jsme ve druhém kole dosáhli historického vítězství v Tuřanech 4:0 a vyhráli i rekordně v Blížkovicích 7:1, utrpěli jsme i několik vysokých porážek, zejména ta ve Cvrčovicích 1:15 byla velmi ostudná. Po podzimu jsme byli poslední a situace nebyla nejlepší. V jarní sezóně se naše hra zlepšila, získali jsme po podzimních 10 bodech 19 jarních a nakonec výhra 5:3 v posledním kole v Rosicích znamenala záchranu. Stejně dopadli i naši dorostenci, kteří vyhráli v posledním kole v boji o sestup v Soběšicích 1:0 a krajskou soutěž udrželi. Vzhledem k tomu, že mužstvo je mladé a bude hrát dorosteneckou soutěž ve stejném složení nejméně další dva roky, využili jsme nabídku JmKFS a zařadili dorostence o soutěž výš do krajského přeboru dorostu, což je v této kategorii čtvrtá nejvyšší soutěž. Druhý ročník  I.B třídě  mužú však již byl nad naše síly a prakticky již po podzimu, kdy naše družstvo mužstvo získalo pouhých pět bodů, bylo rozhodnuto o našem sestupu zpět do městského přeboru. V sezóně 2013/14 jsme uhráli pouhých 11 bodů a v mnoha zápasech měli problémy se sestavením plného počtu hráčú do utkání. 
Po sestupu z krajské soutěž nás opustili někteří hráči a družstvo se pohybovalo ve středu tabulky. Radost nám dělalo družstvo dorostu, které pod vedení trenérů Hniličky a Oujezdského se postupně zabydlelo v krajském přeboru a přestože bylo věkově mladší, na rozdíl od ostatních soupeřů, bezpečně se během dvou let pohybovalo ve slabším středu tabulky, bez bezprostředního ohrožení sestupem. V sezóně 2014/15 a následujícím došlo k přechodu slabších ročníků do mládežnických kategorií a byli jsme nuceni, v zájmu zachování výkonnostní úrovně družstev, hledat spojení s okolními kluby v kategoriích dorostu a žáků. Postupně byly dorostenci sloučeni s Tuřany a Slatinou a žáci s Tuřany. Naopak v přípravkách nám počty nejmenších výrazně narostly, což vidíme jako perspektivu do budoucnosti. 
V sezóně 2015/16 vedl naše družstvo mužů trenér Michal Ratiborský a snažil se motivovat hráče k pravidelnému tréninku. V podzimní sezóně jsme se však potýkali s problémem, že hráči sice chtěli hrát utkání, méně však trénovat a viděli jednodužší zahrát si za béčko a neměli zájem hrát za áčko. To se projevilo i v tabulce, a po podzimu jsme byli na posledním místě s devíti body. Přes zimní přestávku jsme áčko spojili s béčkem a snažili se hráče přesvědčit, že bez pravidelného tréninku není možné obstojně hrát ani městský přebor. To se povedlo a za prvních šest jarních kol jsme získali 16 bodů a bez problémů utekli z boje o záchranu. Po této sezóně nám, po úspěšném působení v krajském přeboru dorostu, přešlo do mužů hned 8 hráčů a tak jsme měli zájem o navázání jejich tréninkových navyků, které získali u trenéra Romana Hniličky, který tuto generaci vypiplal od přípravky až po přechod do mužů. V sezóně 2016/17 jsme ponechali praxi, že obě družstva mužů trénovali společně a podle aktuální formy a pracovních povinností se před každým utkáním dělali nominace pro obě mužstva. Trenérem obou družstev se stali Jaroslav Sommernitz s asistenty Parisem Sideridisem a Honzou Klímou (trenér B mužstva), s tréninky jim pomáhal i vedoucí družstva Radek Wagner. 

 

Historie klubu
SK Líšeň C vsSK Chrlice
7:2
POSLEDNÍ ZÁPAS
vs
PŘÍŠTÍ ZÁPAS
logo

všechna práva vyhrazena © 2013 SK Chrlice, o.s., Blümlova 41, 643 00 Brno, IČ: 44990936, design by dwgd, powered by Alff